office@martins.law | Sokolovská 694/98, 186 00 Praha
S vydáním rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci Hellspy (23 Cdo 2793/2020-409) se na sociálních sítích strhl vír reakcí a komentářů, více či méně adorujících způsob rozhodnutí tohoto dlouhotrvajícího a velice složitého soudního sporu. Počáteční nadšení, které vyvolala existence rozhodnutí NSČR v IP/IT sporu však vystřídalo pozastavení a myšlenka, zda se žalobce a následně i soud natolik nezaměřili na výsledek a postižení diskutabilního statu quo, až se (třeba nevědomky) rozhodli, že „když ten gól nejde dát nohou, tak tam ten míč klidně donesu v náručí“. Od žalobce je to pochopitelné, od soudu už méně.
Tak dlouho jsme přemýšleli, jak naše zamyšlení a oponentní názor formulovat, až přišel Martin Husovec se svým článkem Nekalá súťaž na steroidoch (a jej trampoty s právom EÚ), který ve svém textu vypíchl naprosto přesně pochybnosti a nejistoty, které nám toto rozhodnutí přineslo. My mu za to mnohokrát děkujeme!
Shrnutí rozhodnutí se už napsaly stohy, pro lepší orientaci v příspěvku bych však přesto rád citoval jeden bod rozhodnutí, a to konkrétně jeho bod 100.
Vzhledem ke shora uvedeným důvodům tak lze uzavřít, že vyplácí-li poskytovatel služby ukládání informací (veřejného datového úložiště), jež umožňuje jejím uživatelům prostřednictvím jimi ukládaných informací v soutěžně významném rozsahu ohrožovat či porušovat práva duševního vlastnictví, těmto uživatelům odměnu, jejíž výše je závislá napočtu či rozsahu stahování jimi uložených datových souborů jinými uživateli, aniž by přiměřeným způsobem ověřil, zda tato odměna není placena v souvislosti s ohrožováním či porušováním práv duševního vlastnictví, dopouští se zásadně nekalé soutěže podle § 2976 odst. 1 o. z.
Nedokážeme se zbavit přesvědčení, že přesně ve smyslu citace z filmu Alien, použité v nadpisu příspěvku, NSČR jedním plošným nukleárním útokem zaútočil na jeden konkrétní obchodní model, nicméně jako „collateral damage“ zanechal spálenou zemi a nejistotu ostatním ISP, pracujícím s obsahem uživatelů. V bodech a stručně:
- Chápeme že prokázat konstruktivní vědomost ISP a zbavit ho bezpečného přístavu je procesně a důkazně Sysifovská práce, nicméně účel zkrátka nesmí ospravedlnit přehození výhybky na odlišný delikt odůvodněný, dle našeho názoru, ne zcela přiléhavou právní argumentací.
- Zmatek v nás vyvolává situace, kdy na jedné straně zákon stanovil podmínky, za kterých dochází k vyloučení odpovědnosti poskytovatele za obsah jeho uživatelů, a zároveň soud z druhé strany přispěchal s konstrukcí odpovědnosti, která stojí a padá výhradně na protiprávnosti poskytovatelem ukládáného obsahu (který však řečený zákon vylučuje).
- Absurdní je, že dle bodu 100 rozhodnutí je delikt založen nikoliv prokázanou existencí protiprávního obsahu, ale mimo jiné pouze na (i) potenciální možností existence protiprávního obsahu, a (ii) absencí kontroly, zda tento obsah je protiprávní. Což zase přímo odporuje vyloučení povinnosti monitorování obsahu v § 6 ZSIS.
- Buď nekalosoutěžní jednání pramení z protiprávnosti nahrávaného obsahu, což je přesně situace, na kterou míří § 5 ZSIS, anebo je existence protiprávního obsahu naprosto irelevantní a rozhodnutím je teď v nebezpečí nekalosoutěžního postihu naprosto každá služba, ukládající uživatelský obsah a odměňující uživatele za jeho sdílení.
- Například i takový Twitter nebo Instagram nastaveným modelem motivuje uživatele aby sdíleli lukrativní obsah (ano, odměna za tento obsah není peněžitá, nicméně pleáda infulencerů nás přesvědčuje o tom, že je zcela jistě monetizovatelná). S trochou fantazie by tedy i tyto služby spadaly pod hypotézu stanovenou v bodu 100. rozhodnutí. Jsou tedy služby jako Twitter, Instagram, Facebook, Twitch apod. nekalosoutěžní?
Setčeno, podtrženo – za cenu „sundání“ serveru jednodušší cestou, než cestou ustání důkazního břemena a odstranění bezpečného přístavu z důvodu vzniku konstruktivní vědomosti zde máme významné (a dle našeho názoru neopodstatněné) rozšíření nekalosoutěžního deliktu parazitování na pověsti na poli ISP, a pro nás nepochopitelné ohrožení bezpečného přístavu pro všechny legitimní poskytovatele služeb.
Poslední poznámka – nechceme absolutně ospravedlňovat protiprávní chování úložišť a nepodporujeme protiprávní sdílení jakéhokoliv obsahu. Při sledování těchto sporů se ale nikdy nedokážeme ubránit úvaze nad tím, jestli jsou škody způsobené kreativnímu průmyslu protiprávním sdílením obsahu opravdu tak vysoké a významné, jak slýcháme. Neměl by boj o uživatele být veden spíše na poli zlepšování nabídky a motivování uživatelů, než formou soudních sporů (tak jak dokázal transformovat trh s hudbou např. Spotify a Apple Music na poli hudby)?
To však není úvaha právní, ale ekonomická. Krást se nemá. Tečka.
Odkaz na článek Martina Husovce ještě jednou zde: Nekalá súťaž na steroidoch (a jej trampoty s právom EÚ)
“Nuke” by blueforce4116 is licensed with CC BY-NC-ND 2.0. To view a copy of this license, visit https://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/2.0/